Tohle přirovnání se v češtině používá pro někoho, komu není pořádně rozumět. Aby ne, tatarština se od slovanských jazyků výrazně liší, ovšem naučit se její základy zas tak těžké není.
Základní údaje
Tatarština (tatar tele) patří do kipčacké skupiny turkických jazyků společně s například turečtinou, kazaštinou, uzbečtinou nebo baškirštinou. Tatarsky hovoří přibližně 6,5 milionu Tatarů. Většina z nich (5, 3 milionu podle sčítání z roku 2002) žije v Tatarstánu, Nižním Novgorodu, Baškortostánu, Mari El, Udmurtsku, Mordvinsku a dalších republikách a oblastech Ruské federace. Okolo 1,2 milionu mluvčích (přesný počet není znám) žije v Uzbekistánu, Kazachstánu, Ázerbájdžánu, Kyrgyzstánu a Turkmenistánu.
Základními dialekty tatarštiny jsou takzvaný střední dialekt kazaňských Tatarů, západní dialekt mišarských Tatarů a východní dialekt sibiřských Tatarů. Současná spisovná tatarština se zformovala v 19. století na základě středního dialektu. Pro lexiku jsou kromě původních turkických a tatarských slov charakteristické přejímky z arabštiny a perštiny. Během 20. století přejímala tatarština moderní terminologii a internacionalismy z ruštiny.
Specifika tatarštiny
Přízvuk je vždy na poslední slabice slova, zatímco v češtině vždy na první. Mluvnicí a větnou stavbou se tatarština neliší od ostatních turkických jazyků: například nezná rody a sloveso stojí vždy na konci věty.
Samohlásky se řídí vokální harmonií (stejně jako třeba v maďarštině či turečtině) – slovo tedy může obsahovat buď jen nízkozvuké, nebo jen vysokozvuké samohlásky. Například množné číslo se v závislosti na vokální harmonii tvoří příponou -lar nebo -lär: dus (přítel) > duslar (přátelé), kül (jezero) > küllär (jezera). Ale pozor, po nosovkách se užívá přípona -nar nebo -när: san (číslo) > sannar (čísla), kön (den) > könnär (dny).
Latinka nebo cyrilice?
Nejstarší tatarské písemné památky pocházejí z 15. století a v souladu s islámskou tradicí byly psány arabským písmem. Tím se tatarština psala až do roku 1928, kdy byla po tureckém vzoru představena upravená latinka. Dlouho nevydržela, protože už roku 1939 Stalin přikázal, aby se všechny turkické jazyky Sovětského svazu psaly cyrilicí.
Po rozpadu SSSR se v Tatarstánu rozhodli opět zavést progresivnější latinku, stejně jako to udělali Azerové, Turkmeni nebo Uzbekové. Tyto snahy, které podporoval i spolek Tatar.cz, však narazily na kontroverzní ruský federální zákon, jenž uznává za úřední jazyky jen ty zapisované cyrilicí. Ruský stát tak znemožnil Tatarům přejít na latinku už podruhé.
Dnes se tedy tatarština stále zapisuje upravenou cyrilicí, která však nevystihuje všechny nuance tatarské výslovnosti. Latinka se používá často pro elektronickou komunikaci, na internetu nebo mezi Tatary v diaspoře.
Jak to píšeme my
My pro účely seznámení Čechů s tatarštinou používáme na těchto stránkách vlastní přepis do latinky, který je srozumitelnější než transkripce oficiální. Například uvítání na úvodní stránce našeho webu – Rächim itegez! (Vítejte) – se v upravené latince správně píše Rəxim itegez a v cyrilici Pəхим итегез.
Opravdu Tataři mluví jako Tataři?
Výslovnost tatarštiny není zas tak obtížná, jak by se podle její diakritiky mohlo zdát, nejtěžší bývá zvyknout si právě na značně odlišný způsob zápisu. Pro jistotu se podrobněji podívejme na oficiální latinskou verzi tatarštiny:
Nejtěžší výslovnost má zřejmě samohláska ə – jde o velmi otevřené e, něco jako německé ä. Znak ө vyslovíme jako německé ö a ü je také stejné jako v němčině. Samohláska ı se vyslovuje jako polské y, tedy něco mezi českým tvrdým y a ü. Pozor! Protože tatarská latinka rozlišuje stejně jako turečtina i (s tečkou) a ı (bez tečky), je nutné dbát na toto rozlišování i při zápisu velkých písmen a velké i psát jako İ (rovněž s tečkou). Znak w zachycuje obouretné u (čteme stejně jako anglické w například ve slově window).
Y se v tatarštině čte jako j, a tím se dostáváme k souhláskám. Znaky ç a ş čteme jako č a š, pozor však na c, které se čte jako měkké dž. Naše ch zapisují Tataři jako x. Písmeno q zachycuje hrdelní k. Písmeno ğ (takzvané tvrdé g) zase zachycuje zvuk podobný hrdelnímu h. Posledním neobvyklým znakem je nosovka ņ, kterou vyslovujeme jako n ve slově banka nebo -ng ve anglickém going.
Pár užitečných slov na závěr
| Náš přepis | Oficiální latinka | Česky |
|---|---|---|
| Isänme! / Isänmesez! | İsənme! / İsənmesez! | Jak se máš? / Jak se máte? (pozdrav na uvítanou) |
| Minem isemem Ajrat | Minem isemem Ayrat | – Jmenuji se Ajrat. |
| Ä min – Alsu | Ə min – Alsu | – A já Alsu |
| Min bik šat! | Min bik şat! | – Velice mě těší! |
| Min dä | Min də | – Mě taky |
| Sau bul! / Sau bulyhyz! | Saw bul! / Saw bulığız! | – Nashledanou! (doslova „Buď zdráv! / Buďte zdráv!“) |
| Rächmät | Rəxmət | – Děkuji |
| Rächim it! / Rächim itegez! | Rəxim it! / Rəxim itegez! | – Prosím (ve smyslu „Nech sa páči“, ale také „Vítejte!“) |
| Hafu it / Hafu itegez | Ğafu it / Ğafu itegez | – Promiň / Promiňte |